Většina z nás, které čteme zde tyto stránky, zjistila, že bez pohybu to opravdu nejde. Nedávno na Řo 1 byl hostem Lucie Výborné David Huf, mistr světa v aerobiku a nyní trenér pro lidi s nadváhou. Byla to úžasná hodinka povídání, ze kterého vyplynulo pro mně toto: Je třeba se začít hýbat, cvičit. Cokol, kdykoli. Najít si to, co komu vyhovuje. Začít pozvolně. Nejdříve třeba pěti minutami, pak přidat na deset, patnáct minut. A Lucie Výborná dodala až na hodinu.
To je můj případ. Měla jsem nejdříve plno výmluv proč si nemohu rozložit podložku, proč to právě teď nejde apodobně. Začinala jsem na pěti minutách, přestala jsem na cvičení myslet, hlavou se honily různé myšlenky... Vstala jsem, sbalila podložku a hotovo. V józe jsem se naučila své myšlenky usměrňovat a soustředit se plně na cvičení. Umím už hodně jógových cviků ( ásany v mém provedení to asi moc nebudou) a ty se mi různě vybavují a cvičím.
Velmi mi pomáhají rozvičky od Afrais, které jsou logicky uspořádané tak, aby proscvičily systematicky celé tělo - těmi začínám. Potom si dám jógu, potom cviky z časopisu Metro a pak protažení od Afrais. Stopnu stopky , dám si chvilku relaxace a mohu krásně fungovat celý den.
Po obědě jdeme smanželem na naše hůlkové vycházky, teď při inverzi tochu méně. večer pak rotopedím nejméně 20minut, ale někdy, pokud  zapomenu, že mně bolí p...l , tak i 40 a rekord mám 60minut. Ale jen jednou.
JSEM RÁDA, ŽE JSEM TUTO MYŠLENKU KONEČNĚ PŘIJALA ZA SVOU.